Hasičský sbor v Humpolci byl založen v roce 1873

      Teprve devatenácté století učinilo zlom v požární ochraně města a v něm začínají vlastní hasičské dějiny.

       Z Humpolce dřevěného stal se postupem doby Humpolec zděný, takový jaký ho známe ze starších fotografií či již ze skutečnosti. Výměna dřevěných budov za modernější  z kamene a cihel, používání taškové pálené krytiny střech, ostrá nařízení o zacházení se světlem a ohněm, časté kontroly komínů, pecí a sušáren vlny, zajištění dostatečného množství vody ve měste také i pro stále rostoucí textilní průmysl, zřízení několika dnes již neexistujících kašen, stálý dozor ponocných a později městských strážníků - to vše v průběhu 19. tého století značně omezilo vznik a rozvoj požárů v Humpolci. I tenkrát byly sice požáry v našem městě, avšak jejich počet byl již nižší, ale především již nikdy nenabyly takového rozsahu jako v dávné minulosti, kdy vyhoření celých ulic či celých částí města nebylo nijak vzácným jevem.

     Rozhodující podíl na zlapšení stavu požární ochrany má nepochybně jednak zdokonalení metod hašení, dokonalejší výstroj a výzbroj a konečně vznika hasičských sborů. Nejstarší způsob hašení ohně byl velmi jednoduchý. Zálažel ve stržení krovu a nestačilo li to, tak se rozbořilo celé stavení, popřípadě i stavení sousední a tak se zamezilo rozšíření požáru. Proto se také při hašení  hlavně používalo háků, seker, žebříků, palic k otloukání šindelových střech, ale i nádob k ulévání, džberů, a sudů na vozech a saních a ručních stříkaček. Později přibyla do výzbroje i vozová stříkačka, slaměnné a plátěné koše na vodu, putnové a džberové stříkačky a hadice.

    Devatenácté století přináší zcela nové způsoby hašení. Jsou zdokonalovány nástroje, uplatňuje se již posuvný žebřík, byly vynalezeny konopné hadice, strojní stříkačky parní, elektrické a benzinové, k hašení používá se nejrůznějších chemických prostředků, modernizují se prostředky ochranné i pracovní.

   Zcela radikálně se také změnila a zdokonalila organizace a výcvik samotných hasičů-požárníků. První hasičský sbor byl sice založen ještě za francouzské buržoazní revoluce v Paříži, ale v Čechách se začíná s moderní organizací hasičů teprve v polovině století.

  Tak po vzoru Berlina ustavuje si v Čechách první placený hasičský sbor pražská obec v roce 1853. Hned v následujícím roce je ustaven již i první dobrovolný sbor v Zákupech, třebaže šlo o sbor německý, s turnerským zaměřením. Konečně první český dobrovolný hasičský sbor byl ustaven v roce 1684 ve Velvarech.

   Přestože tehdejší rakousko-uherská ústava příliš nepřála spolkové činnosti ustavovaly se v mnohých místech Čech a Moravy další dobrovolné hasičské spolky po ochranou Sokola, který rozvíjel svoji činnost již od roku 1862, v Humpolci pak od roku 1868.

  Přehled požárních sborů na Humpolecku a roky jejich založení - bývalá hasičská župa Humpolecká:

Bolechov, Boňkov (1905), Brtná, Bříště Ml., Bříště St. (1898), Budíkov (1894), Bystrá (1901), Čejov (1890), Číhovice, Hněvkovice (1895), Hojanovice (1902), Humpolec (1873), Jeníkov Větrný (1879), Jiřice (1882), Kaliště (1886), Kamenice (1909), Kejžlice (1888), Kletečná (1903), Koberovice, Koječín (1923), Komorovice (1903), Krasoňov (1905), Křepíny, Leština (1903), Lhotice (1899), Lhotka, Mikulášov (1925), Mysletín, Petrovice (1908), Plačkov (1912), Podivice, Proseč, Radňov (1921), Rápotice Hor. (1892), Sedlice (1926), Senožaty (1887), Skála (1893), Skorkov (1895), Slavníč (1992), Speřice, Světlice (1908), Šimanov (1896), Věž (1895), Vojslavice (1907), Zbinohy (1903), Zdislavice (1901), Želiv (1892).

Vozidlo a první motorová stříkačka humpoleckého hasičského sboru z roku 1936:

     I podnět k založení humpoleckého hasičského sboru vzešel z místní jednoty Sokolské. 31. srpna 1873 byly navrženy stanovy a požádáno hejtmanství v Něm. Brodě o jejich schválení. Hasičem směl být pouze ten, který byl zároveň i členem Sokola. Ihned byli získáváni členové  a rozdělováni do tří oddělení. V prvém byli vlastní hasiči-hajitelé, kteří měli účinkovat při požáru. Ve druhém byli zařazeni ochránci a hlídači vyneseného majetku pohořelých a konečně příslušníci třetího odboru, kteří měli konat preventivní pochůzky po městě a odstraňovat případné příčiny požárů.

   Současně byly požádány pojišťovny o příspěvky na zařízení sboru, protože především ony musely zřízení sboru uvítat. Nemusely pak totiž vyplácet tak vysoké odškodné. Počátek sbírky byl velmi slušný a vynesl hned 25 zlatých.

   Avšak ještě v témže roce 1.12. 1873 došel výnos c.k. místodržitelství, které již nepovolilo zřídit hasičský sbor při jednotě Sokol, ale doporučilo zřídit hasičský sbor samostatný.

   Stanovy byly tedy znovu přepracovány a ve velmi krátké době bylo získáno prvních 56 členů. Současně byl povolán i J. Vocílka, cvičitel z Prahy.  Za jeho vedení výcvik dobře pokračoval a tak již 27. září 1874 mohlo být úspěšně uspořádáno první veřejné cvičení, dokonce se dvěma stříkačkami.  Tato akce byla mocnou pobídkou do další práce hasičského dobrovolného sboru v Humpolci.